Proč Andrew Carnegie celý život bohatl a umřel chudý

Moje osobní roční spotřeba nebude nikdy přesahovat více jak 50 tis dolarů. Vše ostatní co vydělám, věnuji na dobročinné účely.

Andrew Carnegie

Vždy, když pravidelně zveřejní seznam nejbohatších lidí, přemýšlím jaké k tomu zaujmout stanovisko. Vzít si z nich příklad a pokusit se o to samé? Mávnout rukou s tím, že to určitě nebylo poctivou prací? Inspirovat se jejich životem, nápady, energií, zacílením? Je to náhoda, že právě tihle lidé zbohatli nebo je v tom jakési „zednářské“ pravidlo? Zavolal jsem tedy nejmladšímu boháči a poprosil o rozhovor.
 
Dobrý den Dustine, mohu dál?
Jasně, když už jste se dostal až sem tak přece nebudete stát ve dveřích.“
Procházíme velkou barevnou halou a usedáme do pohodlných velkých polštářů nedaleko hořícího krbu. Jsem nervózní,  ještě nikdy jsem osobně nepotkal tak bohatého člověka. Dustin to zpozoruje a řekne: „uvolněte se[1], už jsem zase normální.
Chytám se příležitosti a pokládám první otázku.        
 
Co znamená být  o p ě t   normální
Když zbohatnete, začnou se s vámi dít zvláštní věci. A ten, kdo tvrdí, že ne, si jenom něco namlouvá. Zpočátku se vám líbí, že jste středem pozornosti, ale postupně začínáte vypínat mobil a neodpovídat na emaily protivných známých, otravují vás obchodní partneři, máte pocit, že všichni chtějí jenom vaše peníze. Posadí vás na piedestal, pravidelně oprašují jako největší osobnost roku, tahají do odborných pořadů, nekonečně fotografují a omílají, jak jste skvělý a tak….
 
Jak se Vám podařilo se toho zbavit?
Bohatství je v mnohém podobné obezitě. Obojí se v určité fázi stane nezvladatelným, člověk si nemůže pomoci a doslova trpí obsesí, lidově řečeno „nenažraností“. Lidé, kteří se nepřetržitě přejídají, mají však jistou výhodu – reakci svého těla a okolí. Dříve nebo později nastoupí problémy a nemoci, které je donutí s posedlostí bojovat. Lidé, ovládaní „bohatstvím“ to mají složitější. U většiny z nich se postupně vytváří tzv.„fobie z nepřetržitého okrádání“. V každém okamžiku, kdy něco kupují, mají pocit, že je to drahé jenom proto, že jsou to oni. Začínají dělat scény, všude chtějí slevy a vše se ještě více zhoršuje. V tu chvíli se musíte začít léčit,  neboť ztrácíte mnoho přátel. Já měl to štěstí, že jsem k penězům přišel brzy a tak mě naštěstí všechno přešlo.
 
Asi se vás na to ptalo hodně lidí, ale odkud se vzal ten nápad
Všechno to způsobila dívka, která se jmenovala Claudie. Na vysoké škole jsme studovali Marek, Eduardo, Chris, Dustin a Claudie. Pronajali si velký byt a společně hospodařili. Stala se z nás parta jako v seriálu Přátelé. Claudie byla štíhlá brunetka, se všemi si výborně rozuměla a nebylo divu, že jsme se do ní všichni čtyři zamilovali. Atmosféra začala houstnout a tak nás Claudie svolala a řekla: „Mám vás všechny čtyři ráda a je těžké se rozhodnout.  Potřebuji o vás více vědět, co děláte, jaké máte hobby, jak přemýšlíte a to samé potřebujete i vy. Vždyť ani nevíte, co ráda čtu, jím, zdali sportuji nebo se nudím. Dejme si čas jeden rok, lépe se poznejme a uvidíme.“
Zdálo se nám to zajímavé a napadlo nás, že to samé musí prožívat další studenti na universitě. Přemýšleli co s tím, až jsme vymysleli program, který nám umožňoval komunikovat a sdílet osobní zážitky. Původně jsme ho nazvali FACEFUCK, ale Eduardo byl knihomol a na jeho počest jsme dali jméno  FACEBOOK.“
 
Jaký byl rozchod s Markem?
 Když kamarádi spolu zbohatnou, obvykle přestanou být přátelé, v horším případě se dokonce začínají nenávidět nebo spolu soupeřit. To se přesně stalo nám. Myslím, že už je to skoro za námi.
 
A kam zmizela Claudie, která to všechno způsobila?
Claudie se objevila, když jsem byl na tom nehůř. Jednoho stála ve dveřích, asi to okoukala z amerických seriálů,  a suše prohlásila: Tehdy jsem to neřekla, protože byste se rozešli, ale milovala jsem Tebe. A jestli mě chceš, musíš přestat blbnout a začít dělat něco užitečného a reálného – ne pro sebe, ale pro ostatní.
 
Jak vás to konkrétně změnilo?
Začal jsem studovat historii bohatých lidí a dostal se ke Carnegie. V roce 1889 publikuje knihu nazvanou „Bohatství“. V ní vysvětluje, že život bohatství má dvě části. První část představuje získání a kumulaci bohatství. Druhá část je zaměřená na následující rozdělení bohatství k dobročinným účelům. Myslím, že se vydám jeho směrem.
Náš fiktivní rozhovor skončil, ale Dustin ve mně zanechal obrovský dojem. Věřím, že provede jednou to samé, co dokázal Andrew Carnegie. Andrew několik roků před smrtí rozdá přes 4 mld. dolarů a ve své závěti odkazuje zbylých 30 mil dolarů charitě a důchodcům. Krátce před svoji smrtí si neodpustí malý šprým a pozve rodinu a nejbližší přátele. Všichni do jednoho se shromáždí okolo jeho postele a on tehdy pronáší slavnou větu:
 
 „Můj bože, jsem rád, že moji nejbližší nepřišli za penězi, ale za mnou.
 

[1]Anglicky to zní lépe, doslova řekl Relax, boy!

Text vyšel v časopise Forbes (www.forbes.sk)

Posted in Společnost | Leave a comment

Proč u nás není franšíza tak rozšířená jako v zahraničí?

Franšíza nemusí být jen »fastfood«

Polovina mladých lidí sní o vlastním podnikání. Přitom ale ze sta začínajících živnostníků po několika letech přežije jen zhruba deset procent a pouze jedinci vybudují firmu o pěti a více lidech.Nejčastější příčinou neúspěchu jsou chybějící zkušenosti, málo peněz, malé obchodní dovednosti a náročné konkurenční prostředí.
 
Navíc mezinárodní firmy dnes obsazují i oblasti kdysi typické pro živnostenské podnikání.Stále více lidí se tak poohlíží po možnosti spojit své živobytí s někým, kdo má zázemí a zkušenosti. Podnik formou franšízy má daleko vyšší procento úspěšnosti, a to díky silné značce, osvědčeným produktům a formě řízení.
 
Proč u nás ale není franšíza tak rozšířená jako v zahraničí?
 
Důvodů je několik. Prvním je nedostatek kvalitní nabídky franšízových konceptů. Když se lidé rozhodují podnikat v USA, na internetu jsou stovky franšízových nabídek, mezi kterými si mohou vybírat.Druhým důvodem je česká mentalita – myslíme si, že věci umíme dělat lépe. Franšíza ale vyžaduje respekt k pravidlům, a to se nám příliš nelíbí.Třetím je stále malé povědomí o fungování franšízy. Většině z nás se při vyslovení pojmu franšíza vybaví pouze fastfood.
 
Přitom konceptů je mnohem více. Třeba i prodej léků nebo finanční služby.Vytvořit fungující franšízu i pro zavedenou značku znamená dobře ošetřit několik klíčových oblastí.Mnohé mezinárodní firmy mají osvědčené koncepty, přesto je třeba vzít v úvahu, že každá země je specifická a vyžaduje individualizaci v hustotě, umístění, produktech nebo obsluze.
Již dnes jsou některé franšízové koncepty »na odstřel«, neboť přecenily koupěschopnost v dané lokalitě nebo špatně domluvily podmínky s nájemci a dodavateli.Velmi obtížné a přitom klíčové je vyvážení motivace franšízanta. Nesmí přemýšlet, jak se uživí, ale jak více prodá a kvalitně obslouží. Procenta, která dostává z prodeje a služeb, mu musí umožňovat další rozvoj. Při vysokých maržích a podporách zleniví, při nízkých se začne ohlížet po jiné práci.
Zájemci o franšízy u nás většinou nemají reálnou představu o tom, co se od nich očekává. Je na franšízorovi, aby trpělivě vysvětlil zájemci celý koncept, dobře ho zaškolil a kontroloval dodržování pravidel.Představa, že firma vybere franšízanta a dál se o něj nemusí starat, je v českých podmínkách zatím nereálná.
 
Pavel Vosoba
 
Zdroj: EKONOM.IHNED.CZ  10. 2. 2011  
Posted in Uncategorized | Tagged , | Leave a comment

Bankovní franchisa – dobrý sluha špatný pán

Od zhroucení finančního trhu uplynuly skoro dva roky a chování bank v oblasti prodeje a obsluhy se začíná pomalu měnit. Velké banky, které na krizi zareagovaly výrazným snížením provozních nákladů a rizika, rozpoutaly reklamní smršť, aby zabránily poklesu.. Začínají si pomalu uvědomovat, že to nemusí stačit. Doby tradičního, konzervativního fungování se s nejvyšší pravděpodobností nevrátí a banky se začínají rozhlížet po nových podnikatelských a obchodních modelech.

Bankovní franchisa (přesněji outsourcing prodeje a obsluhy) mezi moderní, inovátorské přístupy bez pochyby patří. K jejím hlavním přednostem patří:

Návrat k osobnímu kontaktu s klientem – s představou, že internet a telefon zabezpečí trvalý dostatek zákazníků, způsobil, že banky ztratili přímý vztah s klienty i jejich potřebami. Prodej hypotečních a spotřebitelských úvěrů ovládli makléři a na bankovní pobočky zbyly ztichlé haly s tradičními bankovními zaměstnanci.

Návrat k efektivitě – návratnost investic do standardních poboček raději nepočítejte. Je patrné na první pohled, že drahý provoz si na sebe nevydělá. Proč taky, když ředitel pobočky je odpovědný za obchodní cíle, ne však za návratnost a rentabilitu své pobočky.

Bankovní franchisa, sama o sobě, však nemůže být spasitelem. Vsazená do „konzervativního“ anti-podnikatelského prostředí je bez razantních změn chování celé banky, předem odsouzená k nezdaru.

Naše zkušenosti ukazují, že banky mohou být úspěšné, když budou plně respektovat základní filosofii a principy franchisy:

Franchisa je forma podnikání, kde franchisor a franchisant jsou partneři.
Sedm následujících bodů představuje výčet nejčastěji porušovaných pravidel, které mohou způsobit ztráty a velké potíže na obou stranách.

Pravidlo první: Nezávislost Franchisové sítě
Vybudování a řízení franchisové sítě nesmí být podřízeno ani být součástí standardní bankovní sítě na žádném stupni řízení. Vyžaduje vlastní řídící, ekonomický, technický, právní, provozní a obchodní model. Na žádném stupni řízení znamená, že franchisová síť má svého obchodního ředitele nebo náměstka, který podléhá přímo GR.

Rizika nedodržování:
Franchisová síť se stane pouhým „apendixem“, z franchisanta se stane obchodní agent, případně manažer obchodní skupiny, který poslušně plní „byrokratické“ příkazy centrály. Podnikatelský přístup je plně potlačen a nahrazen agresivním prodejem. Podobný model funguje v pojišťovnách a je čím dál složitější a nákladnější.

Pravidlo druhé: Nezávislý výběr franchisantů
Nábor, výběr a adaptace franchisanta nemůže být svěřeno bankovnímu HR. Způsob práce HR v bankovním sektoru je natolik odlišná, že zavedené postupy jsou nepoužitelné, pracovníci na začátku nemají dostatečné zkušenosti.

Rizika nedodržování:
Výběr nesprávných franchisantů. Podnikatelský přístup je charakteristický nasazením, vlastním názorem, kritičností k banalitám. Bankovní sektor, zvyklý na poslušnost, ochotu, submitivitu, jen velmi těžko tyto přístupy bude schopen překonávat.

Pravidlo třetí: Výhra – výhra v příjmech
Ekonomický model spolupráce musí být vyrovnaný. Franchisant si nemůže vydělávat stejně jako manažer pobočky. Skutečný podnikatel je připravený na to, že do pobočky investuje vlastní kapitál, že na začátku bude ztrátový a že první velké výdělky se objeví po dvou až třech letech.

Rizika:
Přihlásí se nesprávní lidé – obchodníci, agenti, kteří se od samého začátku budou ptát, co všechno dostanou od banky.

Pravidlo čtvrté: Přesně definovaná pravidla
Provozní příručka je hlavním nástrojem řízení franchisantů. Je to „bible“ přikázaní a standardů. Čím přesněji je připravená tím lépe se prosazuje

Rizika:
Časté změny v pravidlech vyvolávají chaos, nedůvěru a ztrátu motivace. Banky jsou zvyklé, že zaměstnanec musí poslechnout a neptat se proč minulý týden to bylo tak a tento tak. Podnikatel se vždy bude ptát „Proč to mám dělat?“

Pravidlo páté: Nekompromisní kontrola dodržování pravidel
Ani franchisant není anděl, kterému jednou provždy nastavíme pravidla. Dodržování standardů, penalizace a sankce jsou plně na místě. Franchisant je partner, který vždy bude zkoušet co mu dovolíme.

Rizika:
Poškození značky, porušení bankovních předpisů, nestandardní prodej. Bankovní sektor je plný omezení a prevence rizik. Řízení pracovníků banky je mnohem jemnější a citlivější než vyžaduje franchisant, který funguje na jasném principu „když – tak“.

Pravidlo šesté: Přístup k informacím a provoznímu systému
Obavy ze zneužívání informací o klientech jsou na místě, nesmí však bránit franchisantovi v rychlém zpracování dat a detailní práci nad klientem.

Rizika:
Franchisant si bude vytvářet vlastní databáze klientů, shromažďovat informace o klientech. Vytváří tím daleko větší riziko úniku dat.

Pravidlo sedmé: Dobré smlouvy
Smlouvy mezi franchisorem a franchisantem musí zvažovat všechna rizika a celý proces spolupráce od zahájení až po ukončení.

Rizika:
Podvodné jednání, ztráta reputace, odchod klientů, uzavření pobočky, atd.

Franchisa není pouhým „moderním“ pojmem o kterém se právě hovoří. Je to dobrá cesta jak odpoutat manažery od „evropského“ socialistického modelu ve kterém jsou chránění nevýkonní zaměstnanci a všichni co chtějí podnikat jsou podezřelí. Je to však  cesta k mnohem náročnějšímu způsobu řízení , kde příkazy přestávají fungovat a kde nastupuje podpora, komunikace a argumentace. Ale o tom až příště.

Pavel Vosoba
26.4.10

Posted in Uncategorized | Tagged | Leave a comment